zahlavi.jpg
Naše cesta k Barmským kočkám

Vše začalo čtením jedné knihy o kočkách, kde mě a mojí ženu zaujaly nejprve barmy, ale vzhledem k popisu "toto vzácné plemeno" jsme vzdali snahu barmu sehnat. Snem manželky byla britská bílá s oranžovýma očima. Jenže ty v době mého shánění kočky nebyly. Chtěli jsme kočičku, ne kocoura, a na mazlení. Odchovanou v bytě a s PP. A pak jsem padl na inzerát typu : "prodám modrou barmskou kočičku s PP ….", zavolal jsem na telefoní číslo a domluvili jsme návštěvu.

 

Při příchodu do bytu mě přivítalo překvapivě velké kotě (tenkrát jsem ještě netušil,že se mohou koťata "dávat" ve věku nejméně 3 měsíců), které mi vylezlo za krk a tam začlo "vrnět". Tomu se nedalo odolat, když si mě takto vybrala, a za 14 dní se kočička stěhovala k nám. Po roce jsem se domluvil s chovatelkou, od které naše "Borůvka" pochází, že bych se pokusil vystavit naší kočinu. Tou dobou měla už typickou měkkou modršedou barvu, která je nezaměnitelná ve světě "modrých" koček.

 

No a Borůvka se líbila. Rovnou na výstavě jsme si domluvili ženicha a začal jsem pronikat do"magie" chovatelství. Prvním důležitým bodem bylo zaregistrovat se u svazu chovatelů, další a důležitější krok byla žádost o přidělení chráněného názvu chovatelské stanice. Pak následovala cesta za ženichem, tedy spíše pro ženicha, a po 65 dnech se nám narodila koťata. Dostala jména na "bé" a začli jsme shánět nové majitele. Lilová kočička zkončila u Brna a protože to byla první koťata a čokoládová kočička byla naše zlatíčko, tak jsem všechny nabídky odmítl a zůstala doma.

 

Opět přišel pozim a já jel zase na výstavu. Tentokrát jsem vystavoval kočky dvě. Naší modrou Bluebery Kant Ewin a odchovanou čokoládovou Betty Bunter Crown Royal. Obě kočky měly úspěch a hlavně náš odchov čokoládová Betty. Opět jsme domluvili stejného ženicha a 1. 4. 2003 se narodila čtyři koťata. Lilový kocour a tři kočky, lilová čokoládová a modrá. O koťata se tentokrát starala nejen kočičí matka, ale i o rok starší "ségra". Péče o koťata byla více než příkladná.

 

Nyní mé postřehy ze života s barmami. Jsou to kočky s obrovskou inteligencí, nad kterou stále žasnu a vlastně celá naše rodina. Stále nás překvapují svou učenlivostí a vymýšlením nových způsobů "komunikace" s námi. Každá z našich koček má jinou povahu. Bluebery (Borůvka) je šlechtična každým "coulem". Je to taková netykavka, která uznává pouze mne jako autoritu, také se nehodlá nijak ponižovat a shazovat se. Ráda se na dění dívá s odstupem a bohorovným klidem, když už se "odváže",tak má takový zvláštní výraz. Proto špatně snáší výstavy a přepravy k veterináři. Výstavy jsou stresující téměř pro všechny barmské kočky. Betty je kamarádská a více "upovídaná". Dokonale vycítila naší slabost pro ni a zkouší co si ještě může dovolit. U nás doma je to ona, kdo dělá lumpárny, protože Borůvka by se takto " neponižovala".

 

K dětem jsou úžasně tolerantní a snesou od nich mnohem více než od dospělých, ale nejsou to v žádném případě hračky. Svou nelibost dají najevo nejprve hlasitou výstrahou a pokud ta nezabere, tak přistopí k razantnějšímu řešení. K návštěvám se chovají pozorně, ale pouze si je očuchají. Nemají rádi nošení a jakékoli omezování svobody. Naše obě kočky aportují plyšové myšky nebo papírové kuličky a najoblíbenější dvě hry jsou na schovávanou a na "babu". Na hlazení musejí mít obě náladu, ale pak si přijdou a nechjí se "uhladit k smrti". Píše se o nich, že jsou hučnější plemeno s hlasitým projevem. Pravdou je, že Borůvka mňouká jen opravdu vyjímečně a Betty je "povídavější", ale má takový příjemný hlásek, který neruší. Pouze v období říje je to hrůza,ale to asi u každého plemene a to se dá řešit antikoncepcí nebo sterilizací.

 

Strava je důležitá pro výbornou kondici a tak doporučuji na ní nešetřit a dělat jí co nejrozmanitější. Naše kočky mají stále v miskách vodu, granule (PURINA, IAMS, KITEKAT, WISKAS…) a masovou konzervu (KITEKAT, DARLING, WISKAS). Občas dávám přemražené kuřecí nebo hovězí maso. Také jednou za čas koupím různé pamlsky (tyčky, paštičky…). Temperamentní jsou v každém případě a jejich "živost" by mohla nepřipraveného člověka obtěžovat. Jejich energie se zdá být bezmezná. Jako každé kočky, tak i barmy hodně spí a mají rady svůj klid. Ty naše se přispůsobily našemu rytmu života a tak nás vyprovodí do práce a zase nás výtají při příchodu domů. Při dovolené a o víkendech dávají najevo svou nespokojenost nad neustálým rušením tím, že se schovávají na různá místa a tam spí.

 

Barmské kočky bych já osobně doporučil každému, kdo nechce "gaučáka", ale chce kamaráda a společníka. Ideální jsou pro mladé rodiny s odrostlými dětmi. Tvrdím o nich, že jsou to takový "kočkopsi". To znamená, že jsou vhodné i pro každého, kdo si z nějakého důvodu nemůže psa pořídit. Na závěr bych jen podotkl, že každý chovatel koček bude o svém plemeni tvrdit, že zrovna to jeho je nejlepší, nejchytřejší a nejkrásnější. A pokud se dobře stará o svá zvířata, tak je jedno jaké plemeno chová. Já se touto formou snažím zdělit své názory, které jsem se nesnažil nijak zkreslovat a které pramení z každodeního života s těmito kočkami.

 

Moc bych si přál, aby se toto plemeno stalo u nás oblíbenější "přitáhlo" víc lidí. Opravdu si to zasluhují. Každý kdo si pořídil barmu je překvapen jejím "lidským" chováním. Jsou hrozně nenáročné a zdá se, jako by rozuměli téměř všemu co se děje v jijich okolí. Já mohu zodpovědně prohlásit, že mě barmy příjemně překvapily a neměnil bych je. Naše chovatelská stanice vznikla pouze z touhy po rozšíření tohoto plemene mezi další zájemce a zároveň z úcty ke šlechtitelům, kteří věnovali tolik námahy na ustálení základních fyzických a povahových znaků. A já bych měl mít doma mazla bez možnosti dát světu pokračovatele krevní linie, kterou nese? To by nebylo správné. Proto tu jsme my chovatelé, pro kočky a jejich příznivce.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one