zahlavi.jpg

O nás/ Abouth us

Naše cesta k Barmským kočkám

Naše cesta k Barmským kočkám

Vše začalo čtením jedné knihy o kočkách, kde mě a mojí ženu zaujaly nejprve barmy, ale vzhledem k popisu "toto vzácné plemeno" jsme vzdali snahu barmu sehnat. Snem manželky byla britská bílá s oranžovýma očima. Jenže ty v době mého shánění kočky nebyly. Chtěli jsme kočičku, ne kocoura, a na mazlení. Odchovanou v bytě a s PP. A pak jsem padl na inzerát typu : "prodám modrou barmskou kočičku s PP ….", zavolal jsem na telefoní číslo a domluvili jsme návštěvu.

 

Při příchodu do bytu mě přivítalo překvapivě velké kotě (tenkrát jsem ještě netušil,že se mohou koťata "dávat" ve věku nejméně 3 měsíců), které mi vylezlo za krk a tam začlo "vrnět". Tomu se nedalo odolat, když si mě takto vybrala, a za 14 dní se kočička stěhovala k nám. Po roce jsem se domluvil s chovatelkou, od které naše "Borůvka" pochází, že bych se pokusil vystavit naší kočinu. Tou dobou měla už typickou měkkou modršedou barvu, která je nezaměnitelná ve světě "modrých" koček.

 

No a Borůvka se líbila. Rovnou na výstavě jsme si domluvili ženicha a začal jsem pronikat do"magie" chovatelství. Prvním důležitým bodem bylo zaregistrovat se u svazu chovatelů, další a důležitější krok byla žádost o přidělení chráněného názvu chovatelské stanice. Pak následovala cesta za ženichem, tedy spíše pro ženicha, a po 65 dnech se nám narodila koťata. Dostala jména na "bé" a začli jsme shánět nové majitele. Lilová kočička zkončila u Brna a protože to byla první koťata a čokoládová kočička byla naše zlatíčko, tak jsem všechny nabídky odmítl a zůstala doma.

 

Opět přišel pozim a já jel zase na výstavu. Tentokrát jsem vystavoval kočky dvě. Naší modrou Bluebery Kant Ewin a odchovanou čokoládovou Betty Bunter Crown Royal. Obě kočky měly úspěch a hlavně náš odchov čokoládová Betty. Opět jsme domluvili stejného ženicha a 1. 4. 2003 se narodila čtyři koťata. Lilový kocour a tři kočky, lilová, čokoládová a modrá. O koťata se tentokrát starala nejen kočičí matka, ale i o rok starší "ségra". Péče o koťata byla více než příkladná.

 

Nyní mé postřehy ze života s barmami. Jsou to kočky s obrovskou inteligencí, nad kterou stále žasnu a vlastně celá naše rodina. Stále nás překvapují svou učenlivostí a vymýšlením nových způsobů "komunikace" s námi. Každá z našich koček má jinou povahu. Blueberry (Borůvka) je šlechtična každým "coulem". Je to taková netykavka, která uznává pouze mne jako autoritu, také se nehodlá nijak ponižovat a shazovat se. Ráda se na dění dívá s odstupem a bohorovným klidem, když už se "odváže",tak má takový zvláštní výraz. Proto špatně snáší výstavy a přepravy k veterináři. Výstavy jsou stresující téměř pro všechny barmské kočky. Betty je kamarádská a více "upovídaná". Dokonale vycítila naší slabost pro ni a zkouší co si ještě může dovolit. U nás doma je to ona, kdo dělá lumpárny, protože Borůvka by se takto " neponižovala".

 

K dětem jsou úžasně tolerantní a snesou od nich mnohem více než od dospělých, ale nejsou to v žádném případě hračky. Svou nelibost dají najevo nejprve hlasitou výstrahou a pokud ta nezabere, tak přistopí k razantnějšímu řešení. K návštěvám se chovají pozorně, ale pouze si je očuchají. Nemají rádi nošení a jakékoli omezování svobody. Naše obě kočky aportují plyšové myšky nebo papírové kuličky a najoblíbenější dvě hry jsou na schovávanou a na "babu". Na hlazení musejí mít obě náladu, ale pak si přijdou a nechají se "uhladit k smrti". Píše se o nich, že jsou hučnější plemeno s hlasitým projevem. Pravdou je, že Borůvka mňouká jen opravdu vyjímečně a Betty je "povídavější", ale má takový příjemný hlásek, který neruší. Pouze v období říje je to hrůza,ale to asi u každého plemene a to se dá řešit antikoncepcí nebo sterilizací.

 

Strava je důležitá pro výbornou kondici a tak doporučuji na ní nešetřit a dělat jí co nejrozmanitější. Naše kočky mají stále v miskách vodu, granule (N&D, Applaws…) a masovou kapsičku (Applaws, Brit...), ale nejlepší je , když kočku naučíte na normální ,,lidské,, maso (samozřejmě bez koření, jen čistě syrové nebo nasucho udělané na pánvi). Dávám přemražené kuřecí nebo hovězí maso. Také jednou za čas koupím různé pamlsky (tyčky, paštičky…). Temperamentní jsou v každém případě a jejich "živost" by mohla nepřipraveného člověka obtěžovat. Jejich energie se zdá být bezmezná. Jako každé kočky, tak i barmy hodně spí a mají rady svůj klid. Ty naše se přispůsobily našemu rytmu života a tak nás vyprovodí do práce a zase nás výtají při příchodu domů. Při dovolené a o víkendech dávají najevo svou nespokojenost nad neustálým rušením tím, že se schovávají na různá místa a tam spí.

 

Barmské kočky bych já osobně doporučil každému, kdo nechce "gaučáka", ale chce kamaráda a společníka. Ideální jsou pro mladé rodiny s odrostlými dětmi. Tvrdím o nich, že jsou to takový "kočkopsi". To znamená, že jsou vhodné i pro každého, kdo si z nějakého důvodu nemůže psa pořídit. Na závěr bych jen podotkl, že každý chovatel koček bude o svém plemeni tvrdit, že zrovna to jeho je nejlepší, nejchytřejší a nejkrásnější. A pokud se dobře stará o svá zvířata, tak je jedno jaké plemeno chová. Já se touto formou snažím zdělit své názory, které jsem se nesnažil nijak zkreslovat a které pramení z každodeního života s těmito kočkami.

 

Moc bych si přál, aby se toto plemeno stalo u nás oblíbenější "přitáhlo" víc lidí. Opravdu si to zasluhují. Každý kdo si pořídil barmu je překvapen jejím "lidským" chováním. Jsou hrozně nenáročné a zdá se, jako by rozuměli téměř všemu co se děje v jijich okolí. Já mohu zodpovědně prohlásit, že mě barmy příjemně překvapily a neměnil bych je. Naše chovatelská stanice vznikla pouze z touhy po rozšíření tohoto plemene mezi další zájemce a zároveň z úcty ke šlechtitelům, kteří věnovali tolik námahy na ustálení základních fyzických a povahových znaků. A já bych měl mít doma mazla bez možnosti dát světu pokračovatele krevní linie, kterou nese? To by nebylo správné. Proto tu jsme my chovatelé, pro kočky a jejich příznivce.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one